Václav Hořánek

Pavel Gabriel

Pěstírna vodních a bahenních rostlin

AKVÁRIUM - NEŽ ZAČNEME NEBO OPRAVDU SKONČÍME

ČLOVĚK A PŘÍRODA.

Stalo se kdysi dávno, jeden z mnoha druhů žijících v té době na Zemi, začal zpracovávat informace i pomocí rozumu. Vznikl člověk moudrý. Začal kupit poznatky a následně i své názory na běh světa. Z této kupky informací je dnes hora, která stále roste. Každý vyřešený problém přináší tři nové. Opojeni její velikostí a vírou ve své schopnosti nám uniká, že jsme jen smítkem na tváři Vesmíru. Na štěstí si již začínáme uvědomovat, jak je důležité, aby každý z nás hledal s pokorou svůj vztah k Přírodě. Snad ještě není příliš pozdě.

Kladný vztah k přírodě nestačí pouze uznávat, a už vůbec jej nelze nařídit. Je třeba jej soustavně pěstovat, nejlépe kontaktem s přírodou. Jistě se nechceme vrátit na stromy a živit se sběrem či lovem. Bez vymožeností civilizace se již neobejdeme. Život ve městě má jistě své výhody, ale na dovolenou odjíždíme do přírody. Obraz v galerii nám může, ale nemusí přinést estetický zážitek. Pohled na přírodní scenérii nám jej poskytne zcela určitě. Ochuzení života ztrátou přímého styku s přírodou pouze částečně nahrazujeme pěstováním okrasných rostlin a chovem různých živočichů. O to více bychom měli doceňovat význam všech těchto aktivit. Na jednu z nich se zaměříme blíže.

Akvarium poskytuje jedinečnou možnost vytvořit model ekosystému. Pěstujeme v něm rostliny a chováme živočichy za přítomnosti mikroflóry a mikrofauny. Prostředí dotváříme přírodními substráty. Vztahy mezi jednotlivými složkami se řídí stejnými zákony jako v přírodě. Tento model je ovšem příliš malý, energeticky deficitní a poměr jednotlivých složek neodpovídá přírodnímu ekosystému. Kvantitativní poměr mezi rostlinami a živočichy v přírodě znázorňuje graf „pyramida života“ a v akváriu jej nelze dosáhnout. Pro udržení biologické rovnováhy si proto musíme vypomoci technikou. Ale měli bychom tak činit jen v míře nezbytně nutné. Pro pochopení a zažití těchto vztahů to pak není na závadu. Nespornými klady akvária jsou i jeho dekorativnost, nenáročnost na prostor a dostupnost.

JAK ZAČÍNÁME.

Obvykle nikoliv úvahami o významu akvaristiky. Prvním podnětem bývá estetický zážitek při spatření pěkného akvária. Následuje touha být vlastníkem tohoto „živého obrazu“ a jeho zakoupení. Není to šťastná cesta. Musíme si uvědomit, že se stáváme tvůrci tohoto obrazu. Dále že je živý a k jeho realizaci a údržbě musíme mít určité znalosti. Ale nelekejte se! Není jich tolik, jak by se zdálo, i když růstu naší odbornnosti se jistě meze nekladou. Ale především a to ještě před koupí akvária, si musíme ujasnit, jaké možnosti při tvorbě tohoto obrazu máme a jakou úlohu má akvárium plnit. Zaměříme li se především na estetický dojem, či spíše na pozorování životních projevů ryb a jejich odchov. Tato zaměření nemusí být ve vzájemném protikladu, ale naopak se vzájemně prolínají. Několik pohledů z různých úhlů nám umožní vyvarovat se zbytečných výdajů i zklamání při koupi i provozu akvária.

ESTETIKA.

Po estetické stránce dokonalé akvárium je vizitkou a měřítkem umu každého akvaristy. Perfektní konečný výsledek se dostaví pouze v případě, budeme li respektovat estetická pravidla uspořádání prostoru aniž bychom pominuli požadavky ryb.Přesto realizace poskytne nespočet možností. Zde je prostor pro naši fantazii, soupeření i společenský život při výmněně zkušeností. Hodnocení akvaristy dle počtu a ceny ryb odchovaných v účelových na produkci zaměřených nádržích je o něčem jiném.

„Obraz“ by měl mít myšlenku – koncepci, něco představovat. Prostor jezera, zarostlou tůň či mělčinu, skalnatý břeh, nebo třeba průřez korytem řeky. Vždy se bude jednat o zmenšený výsek přírodního prostředí, v němž plocha hladiny i břehů je výrazně větší. Proto délka nádrže by měla být nejméně dvojnásobkem výšky, ale raději delší. Příliš úzká nádrž ztíží možnost prostorového uspořádání. Celkový obsah není důležitý. Obecně však platí, že větší nádrže nám poskytují více možností z hlediska výtvarného a zejména chovatelského. Mají též stabilnější biologickou rovnováhu a proto se snadněji udržují.

„Obraz“ musí být vyvážený. Dominantí i podřízené prvky musí být rovnoměrně rozmístěny. Dominantním prvkem upoutávajícím náš zájem může být velká rostlina, skála, nebo kořen. Je li tento prvek pouze jeden, měl by být přibližně uprostřed, dva po stranách, atd.. Jejich počet je lépe omezit a využít je k jednoduchému a jasnému zdůraznění koncepce. Jejich případnou nevyváženost kompensujeme výraznějšími podřízenými prvky na protilehlé straně. Bývají to skupiny rostlin, ale i ostatní doplňky třeba menší kameny. Jejich rozmístění musí mít určitý řád, abychom podtrhli základní myšlenku. Souvislými liniemi dělíme prostor a vytváříme ilusi perspektivy. Využíváme i tvarové a barevné rozmanitosti jednotlivých prvků. Celek by měl vzbuzovat pocit přirozenosti, klidu a harmonie. Pro dosažení perfektního výsledku je při této práci třeba respektovat estetické zákonitosti obecně platné v umělecké tvorbě. Zatím co při výtvarném řešení třeba zahrady jsou tato pravidla využívána vcelku běžně, při řešení akvaria jsou často opomíjena. V každém případě bychom se měli vyvarovat použití zřetelně umělých materiálů. Plastikové rostliny, kýčovité figurky a barevné foto jako pozadí jsou příkladem až urážlivě falešné laciné iluse. O smyslu takového akvária lze stěží mluvit.

TYPY AKVÁRIÍ.

„Holandské akvarium“.

Je zaměřeno především na estetický dojem. Těží hlavně z krásy tvarů a barev rostlin. Tyto jsou vysazovány a následně pečlivě udržovány přísně dle pravidel estetické tvorby. Proto se s těmito pravidly musíme seznámit, pokud nemáme opravdu vyjímečný talent. Vhodější je delší a spíše nižší nádrž umožňující prosvětlení sloupce vody až ke dnu. Nutným technickým vybavením je kvalitní osvětlení s vysokými nároky na intenzitu i spektrální složení. Bujný růst krásných rostlin vyžaduje častou a časově náročnou údržbu protrháváním a zaštipováním, chceme li zachovat koncepci. Proto se s tímto typem v naší uspěchané době zatím bohužel příliš často nesetkáváme. Ale pokud máme to štěstí shlédnout tkovéto akvárium, dojem bývá nezapomenutelný.

Ryby jsou v tomto typu akvári spíše doplňkem. Vždy jsou to druhy, které svým způsobem života nepoškozují rostliny. Rovněž jejich počet je omezen. Jejich větší počet by nepříznivě ovlivňoval kvalitu vody. Náprava výkonnými filtry a výměnou většího množství vody narušuje mikroklima, jenž si rostliny vytvoří a které je ideální pro jejich kondici. Přesto, či spíše právě proto, kvalita těchto ryb a pozorování jejich životních projevů dosahuje často vysoké úrovně, neboť podmínky se zde blíží přírodním.

Společenské akvárium.

Je nejrozšířenějším typem. I zde je estetický dojem důležitý. Při výsadbě rostlin opět vycházíme z určité koncepce. Ale již tak netrváme na detailech a rostlinám dáme možnost uplatnit přiozený habitus. Proto již při výsadbě se snažíme odhadnout jejich vzrůstnost.

Ryby vybíráme podle vkusu a potřeb chovatele. Obvykle totiž toto akvárium slouží chovatelům i jako zásobárna chovných ryb mimo dobu rozmnožování. Základní podmínkou je, aby jednotlivé druhy ryb i rostlin tohoto různorodého společenství měly přibližně stejné nároky na prostředí, dobře se snášely a vzájemně si nijak neškodily. Proto při nedostatku praxe je vhodné poradit se o problematice soužití jednotlivých druhů se zkušeným akvaristou.

Výhodou i nevýhodou tohoto typu je jeho universálnost a praktičnost. Může zajistit zajistit rybám i rostlinám přijatelné, nikoliv však optimální podmínky. Estetická dokonalost „společenského“ akvaria je částečně kompensována přirozeným vzrůstem rostlin a větší rozmanitostí rybí osádky. Celkový estetický dojem proto může být značný.

Biotopní akvárium.

Biotop je prostředí ve kterém živočich žije. Představme si zurčící potůček s peřejemi i tůněmi ústící do velké řeky se slepými rameny. Vidíme, že jednotlivé biotopy mohou být od sebe vzdáleny třeba jen několik metrů. Voda v nich má rozdílnou hloubku a proudí různou rychlostí nad různým typem dna. Může mít i rozdílnou teplotu i obsah rozpustných látek. Různé je i společenství rostlin a nižších živočichů. Celý soubor těchto složek tvoří specifické prostředí jemuž se přizpůsobují jednotlivé druhy ryb. Tvarem těla, barvou i využíváním dostupné potravy. To umožňuje tvorbu pohlavních hormonů a následné rozmnožování,jehož způsob je opět vázán na určité prostředí. Ryba je tedy jeho nedílnou součástí a pouze v něm může uplatnit plně svou krásu a všechny své životní projevy.

Omylem, často oživovaným i odbornou literaturou je, že tyto podmínky splníme, použijeme li rostliny i ryby ze stejné oblasti, či dokonce světadílu. To má jistě význam zemněpisně – naučný, ale s prostředím, v němž ryba žije, to nemusí mít nic společného. Naproti tomu vyhovuje -li rybě spleť kořenů, nebo potřebuje-li listy plovocí rostliny pro stavbu pěnového hnízda, tedy pokud splňuje rostlina její požadavky, rybu a obvykle ani pozorovatele, vůbec nezajímá, odkud rostlina pochází . K zajištění skutečných podmínek, vyjma parametrů vody, přistupují bohužel akvaristé s malým zájmem a fantazií.

Většině v akváriích chovaným druhům ryb rostlinami zarostlé akvárium vyhovuje. Ale v přírodě nejsou biotopy zarostlé vyššími ponořenými rostlinami příliš časté. Důvodem bývá silný proud, velká hloubka nebo její časté kolísání a zkalená voda s malou propustností pro světlo. V akváriu je nejčastějším důvodem nesoulad mezi nároky a projevy života ryb a nároky rostlin.

Často akvaristé hledají vhodné rostliny k „diskusům“. Tyto ryby v přírodě nežijí sice v porostech rostlin, ale v akváriu s nedostatkem úkrytů se mezi nimi cítí lépe. Jenže vyžadují i vvšší teplotu, častou výmněnu vody a dno pokud možno bez substrátu, neboť jsou mimořádně citlivé na zplodiny rozkladu organických látek, který by zde mohl probíhat. Vyhovuje jim spíše přítmí a vyšší nádrže. I v případě dobrého osvětlení je pěstování na světlo náročných roslin v hloubce větší než 40 cm problematické, neboť světlo je vodou pohlcováno. Jiné druhy poškozují rostliny svým způsobem života. Známé jsou na příklad „úpravy“ dna rybami z čeledi Cichlidae v době rozmnožování. Řešení je v použití rostlin na substrát i světlo nenáročných rodů Anubias či Microsorum, nebo rostliny sázet do vhodných nádob.

Žádné ponořené formy rostlin pak nelze pěstovat v přítomnosti druhů ryb, které se jimi živí. Jsou to např. „rostlinožravé tetry rodu Metynis a „afričtí tlamovci“ z jezer Tanganika a Njasa. Avaristická praxe nás naučila, že posledně jmenovaní pohrdají pouze druhem Cryptocoryne usteriana a Nymphea lotus pokud v přítomnosti jeho jemných listů žijí od rozplavání. Tato řešení bychom měli pokládat za nouzové nebo doplňkové a raději napodobit přírodní prostředí i v případech, kde ponořené rostliny pěstovat nelze. Můžeme ale využít jejich kořenů a způsobu pěstování uvedeným v následujícím pojednání. Ostatní prvky dekorační i prvky určující charakter biotopu by měly být z přírodních materiálů.

Obavy z malého estetického účinku těchto nádrží nejsou na místě. Chov živočichů v jejich přirozeném prostředí vytváří pravdivý a krásný obraz jejich života. A zcela liché jsou v případě krytého paludária, kde simulace tůně s pobřežním rostlinstvem představuje logický celek, jak jej známe z přírody. Bližší napodobení biotopu by zde mohlo být už jen hrou a kombinací rozměrů, techniky a chovaných a pěstovaných druhů.

Kryté paludárium.

Strohý vzhled klasického akvaria obvykle zmírníme umístěním okrasných rostlin v jeho okolí. Jejich pěstování v prosklené vitrině umožní pěstování i velmi náročných a atraktivních druhů. Kryté paludárium je kombinací akvária s takovouto vitrinou. Vodní hladina zajišťuje v prostoru nádstavby ideální mikroklima rostlinám bahenním vyrůstajícím z vody, rostlinám se vzplývavými listy na př. leknínům i rostlinám plovoucím. Zde můžeme plně obdivovat jejich krásu. Mnoho z nich vyniká i nádhernými květy.

I když velice omezíme plochu břehů, nemusíme se obávat nedostatku substrátu pro pěstování druhů rostoucích mimo vodní prostředí. Na kousku vlhké kůry nebo zvětralém kamenu překvapivě dobře rostou i rostliny nám známé z akvaristické praxe, na př. druhy rodů Vesicularia, Microsorium, Hydrocotyle, Ludvigia, Hemigraphis a další. Tyto rostliny často jako by přemýšlely, zda mají sestoupit pod hladinu, vzplývat, nebo šplhat po kmeni samorostu vzhůru.

Rostliny rodu Aglaonema jsou dostatečně tuhé. Postačí je upevnit třeba izolovaným drátem tak, aby kořenový systém byl ponořený. Můžeme je také zasunout do vyloužených členitých kořenů nějaké dřeviny. Změť kořenů i nadvodní část jsou velmi dekorativní, neboť bylo vyšlechtěno mnoho variet lišících se barvou tvarem i velikostí. Jsou velmi nenáročné na kvalitu vody, světlo i vlhkost vzduchu. Při tomto způsobu pěstování jsou rostliny v případě potřeby lehce přenosné. Proto je lze využít i k dekoraci nádržek v teráriích, které se musí často čistit. Živiny ve vodě obsažené postačí i většině vlhkomilných a bahenních rostlin. Sázíme je do děrovaných nádob plněných hrubozrnným

štěrkem. Jejich rušivý vzhled brzy skryjí prorůstající kořeny. Osvědčené pro tento způsob pěstování jsou rostliny rodů Cyperus, Alocasia a Anubias, ale nebudeme -li se bát experimentovat, můžeme počítat s dobrým výsledkem i u roslin známých jako „pokojové“.

V prostornější vitrině je velmi působivý samorost nebo kmen sklánějící se nad hladinu osázený epifitními rostlinami. Jejich pěstování ve vitrině není problémem Výběr vhodných druhů se stručným návodem k pěstování by vyžadoval samostatnou publikaci. Zájemci jistě najdou vhodný zdroj informací. My se zaměříme na rostliny, které přestože porůstají tento kmen, mohou zásadním způsobem ovlivnit i vodní prostředí.

Obecně jsou pro tento účel vhodné rostliny vytvářející tak zvané vzdušné kořeny. Dosáhnou –li hladiny, obykle se začnou větvit, až utvoří bohatou spleť. Nejvhodnější jsou rostliny rodů Monstera a Philodendron. Jejich řízky upevníme tak aby jejich menší část byla ve vodě. Pokud jsou vypěstované v kontjneru, přistavíme je k patě kmenu. Jakmile se vzdušné kořeny pod vodou dostatečně prodlouží a rozvětví, stonek se nad kontejnerem samovolně zaškrtí a odpadne, takže kontejner můžeme odstranit. Tento proces lze urychlit odříznutím rostliny.. Vyjma pokojové teploty nemají jednotlivé druhy těchto rodů zvláštní nároky. Nevyžadují ani mikroklima vitriny a pokud rostou v sousedství menšího akvária, lze využít i jejich jednotlivých kořenů, pokud to je technicky možné. Asi bezkonkurenčním druhem je známá Monstera deliciosa Ve velkých nádržích bohatě rozvětvené střapce jejích vzdušných kořenů dosahují délky i více než jeden metr.

Zadní stěnu této vitriny je možno upravit jako vyšší skalnatý břeh, nebo stylizovanou skalní stěnu. Výkonnější filtr nebo čerpadlo umožní i stavbu vodopádu. Dbáme na to, aby materiál použitý k stavbě této stěny neovlivňoval kvalitu vody. Vhodné jsou přírodní kameny z vyvřelých hrnin, neboť neobsahují vápník. Pokud jako imitaci nebo pojivo použijeme cementové směsi, je třeba je krýt nátěrem. Nátěrové hmoty musí být označeny jako zdravotně nezávadné. Máme-li možnost, využijeme při stavbě návod z odborné literatury, nebo rady zkušeného praktika. Často doporučované stěny z leptaného pěnového polystyrenu se jeví jako příliš pohodlné řešení. Jeho povrch kořeny rostlin brzy naruší.

Vlhký povrch je vhodným stanovištěm pro různé druhy mechů. Výborně zde prosperují i kapradiny rodů Bolbitis, Microsorum a další.

Nevýhodou těchto paludárií je obyklé umístění osvětlovacích těles nad vitrinou. Intenzita jejich světla klesá se čvercem vzdálenosti. Osvětlovací rampa naproti tomu nebrání přístupu vnějšího světla. Musíme si také uvědomit, že kombinace košatého stromu nad hladinou, plovoucích rostlin a bohatě zarostlého dna se nevyskytuje ani v přírodě. I z tohoto hlediska musíme zvážit množství a druhové složení rostlin v jednotlivých patrech.

Nekryté paludárium.

Je dobře známé již z počátků akvaristiky, kdy pořízení klasického akvária bylo problémem. Jedná se o otevřenou nádrž nejrůznější velikosti, tvaru i provedení až po vestavěný bazén. Osázena bývá vodními plovocími, ale hlavně vlhkomilnými rostlinami vyrůstajícími často vysoko nad hladinu. Prostor nad hladinou je možno upravit obdobně jako v paludáriu krytém. Při výběru rostlin musíme vzít v úvahu jejich nároky na vlhkost vzduchu, která je v místnosti výrazně nižší, nežli v paludáriu krytém.

Při zajištění základních parametrů poskytují výborné prostředí pro chov ryb. Pro jejich pozorování musí mít ovšem nádrž prosklenou čelní stěnu, nejlépe ve výši našich očí. To není nutné při chovu „zlatých rybiček“, které již byly vyšlechtěny tak, aby jejich tvarová i barevná krása vynikla při pohledu shora. Jedná se o barevné formy různých druhů. Nejoblíbenějším i nejvhodnějším je karas zlatý. Jeho šlechtění je již po staletí sučástí čínské národní kultury. Výsledkem je možství barevných a tvarově až bizardních forem. Japonští chovatelé vyšlechtili nádherné barevné formy kapra (koi). Jejich chov se stává populárním v celém světě. Je to jistě atraktivní ryba, ale musíme uvážit, že dorůstá délky až 80 cm, znečisťuje vodu více než ostatní druhy a poškozuje rostliny. Musíme proto zabránit rybám přístupu k rostlinám. Pokud nemůžeme zajistit průběžnou výmněnu vody, je nutná její filtrace a relativně častá výmněna. Obecně však platí, že všechny tyto druhy patří k chovancům nejméně náročným včetně teploty i krmení.

Estetický účinek těchto nádrží je nesporný. Zejména větší bazény jsou významným, až dominantním prvkem interiéru. Proto jejich stavbě i výběru materiálů musíme věnovat odpovídající pozornost. Vodní plocha a rostliny ovlivňují příznivě i mikroklima místnosti. Nejedná -li se ovšem o prostory nevětrané, nebo vlhké.