Václav Hořánek

Pavel Gabriel

Pěstírna vodních a bahenních rostlin

Microsorium pteropus 'HOŘÁNEK'

Jako praktický pěstitel děkuji panu dr. Stanislavu Frankovi za shrnutí taxonomických poznatků o rodu Microsorium publikované v časopisu AT 2/1996. Na tento článek odkazuji i zájemce o ostatní podrobnosti a pokusím se o stručné shrnutí s vlastními dodatky.

Hnědlovka křídlatá se vyskytuje v tropech orientální oblasti. Doposud pěstované formy jsou:

1.) Microsorium pteropus – širokolistá přírodní forma. Je nedéle a zatím nejčastěji pěstována v akváriích. Patří proto mezi letitou praxí prověřené rostliny schopné trvalého růstu pod vodou.

2.) Microsorium pteropus – úzkolistá (malá) přírodní forma. I v naší pěstírně máme dojem, že rostliny z různých zdrojů a pěstované ve stejných podmínkách se liší velikostí. Listy této formy jsou poněkud jemnější. Snad i proto mám pocit, že tato forma roste v akváriu trošku pomaleji a je náročnější na klid.

3.) Microsorium pteropus „Tropica“. Tato vypěstovaná forma má hluboce vykrajované listy. Subjektivní srovnání s pěstováním přírodní formy včetně jejího vzrůstu i vzhledu, vyznívá vesměs ve prospěch formy „Tropica“. Ale stále častěji slyším „stížnosti“, že během delšího času v akváriu vykrajování listů ustupuje a rostlina je k nerozeznání od formy přírodní. Tyto údaje je ještě nutno prověřit, ale i naše praxe toto do značné míry potvrzuje.

4.) Microsorium pteropus „Windelov“. Vzhledově nejvíce odlišná vypěstovaná forma vyniká mnoholaločnými, často kadeřavými čepelemi listů. Při pěstování této nádherné formy v akváriu jsme nenarazili na žádné větší problémy. Ty ostatně nejsou u žádné z uvedených forem, ale pokud jsem již začal srovnávat, označil bych za nejživotaschopnější právě formu „Windelov“.

5.) Microsorium pteropus „Hořánek“. Je naprostou novinkou. Nevím totiž zatím o tom, že by někde existovala o této formě zmínka. Proto jsemsi dovolil ji pojmenovat. Listové čepele šířkou zhruba odpovídají úzkolisté formě. Jsou však výrazně tužší a po okrajích ne zcela pravidelně, ale dosti hustě zkadeřené. Vzhledově tak připomínají Aponogeton crispus. I tato forma je vhodná pro pěstování v akváriu. Zatím lze ovšem vycházet pouze ze zkušeností našich a několika obdarovaných přátel.

Zachycení této formy v naší pěstírně bylo náhodné. Zhruba před deseti lety jsme zvládli pěstování hnědovek ve větším množství. Postupně jsme sbírku doplňovali importy i vypěstovanými formami. Asi před šesti lety jsem v platě s matečnými rostlinami původní širokolisté formy objevil malou rostlinku, jejíž neobvyklý zjev mne upoutal. Jejím postupným vegetativním množením se potvrdila stálost této formy a byl již získán dostatek matečného materiálu. Domnívám se, že se jedná o zachycení náhodné mutace vzniklé v naší pěstírně. Případné náhodné zavlečení této rostliny odkudkoliv na př. výtrusy ovšem nemohu zcela vyloučit.

6.) Microsorium pteropus var. minima? Přátelé Ing. Petr Schwott a Jiří Sýkora přivezli ze své cesty Thajskem hnědlovku habitusem připomínající M. p. malou formu, ale ve skutečně miniaturní podobě. Zřejmě plně vzrostlá rostlina je zasazena v květináčku o průměru 5 cm. Předběžný odhad tedy je, že nová hnědovka, ať už se jedná o nový druh či nikoliv, dosahuje maximmálně jedné třetiny velikosti doposud známé "malé formy". Za zmínku stojí i tvrzení místních (thajských) pěstitelů a sběračů, že M. cv. Windelow bylo nalezeno ojediněle na zdejším přírodním stanovišti. Všechny hnědovky patří k atraktivním a žádaným rostlinám. Předpokládáme, že ani hědovka nejmenší nebude vyjímkou. Naději na její udržení v kultuře snad přispěje i rozdělení malého dovezeného množství na tři části. První byla věnována naší pěstírně, za což oběma přátelům srdečně děkuji. Druhá část zůstala u p. J. Sýkory, který se jistě o své zážitky a poznatky s námi ještě podělí. A konečně poslední část je v meristémové laboratoři ing. Petra Schwotta.

Hnědlovku jsem pěstoval ve svých akváriích již v padesátých letech. Články o této rostlině se opakují a chyby akvaristů bohužel rovněž. Proto zopakuji základní fakta s troškou vlastního pohledu.

U všech forem se jedná o velmi atraktivní rostliny schopné trvalého růstu pod vodou. Jsou naprosto nenáročné na složení vody. Jsou li pěstovány v akváriu ve větším množství, mohou snížit kyselost vody až nebezpečným způsobem. Sám jsem se s tímto případem ve své praxi nesetkal, snad díky používaným zásaditým a tvrdším vodám, kde se jejich vliv projevoval jen žádoucím mírným okyselením. Snáší přechodně i nižší teploty, ale při poklesu pod 18°C zpomalují až zastavují růst. Patří k rostlinám nejméně náročným na intnzitu světla. Do této kategorie bych zařadil už jen jávský mech Vesicularia dubyana,Bolbitis huedellotii a druhy rodu Anubias. Rostliny všech výše uvedených druhů nesázíme do substrátu, ale připevňujeme na kameny či kořeny, ke kterým se časem přichytí. Doporučovaný způsob vázáním silonem nepoužívám. S gumičkou přes drobné nedostatky je práce snazší. Dřevo kořenú pak naštípnu, nebo rostlinu přichytím opatrně kouskem dřeva přibitým hřebíčky.

Vnímavý čtenář si jistě povšiml, že si vlastně právě přečetl návod na osázení nádrže atraktivními rostlinami s podobnými nároky a navíc eventuálně bez použití substrátu dna.Tento výběr se může stát základem specifického i estetického prostředí k chovu ryb i ve smyslu biotopu. I ryba totiž potřebuje k uplatnění všech svých životních projevů včetně rozmnožování určité prostředí. To znamená, že jednotlivé složky prostředí (krmivo, voda, teplota, rostliny, substrát dna, možnost úkrytu atd.) musí splňovat určité parametry zejména s ohledem na požadavky ryb. Dodnes občas publikovaný a vžitý názor, že je toho možné dosáhnout výběrem rostlin dle areálu jejich zeměpisného rozšíření, pokud je totožný s oblastí rozšíření ryby, je naprostým nesmyslem. Ale o tom snad zase až příště.

Teraristy, experimentátory a stavitele paludárií bych ještě chtěl upozornit na možnost jakkoliv manipulovat s výškou hladiny takto osázené nádrže, až po možnost pěstovat všechny tyto rostliny mimo vodu. Pokud ovšem zajistíme stálou vlhkost podkladu a dostatečnou vlhkost vzduchu. V přírodě totiž tyto druhy rostou obvykle emerzně v zátopových oblastech, vlhkých stinných místech, či na okrajích vodopádů.

_{text: Pavel Gabriel}