Václav Hořánek

Pavel Gabriel

Pěstírna vodních a bahenních rostlin

Anubias afzelii

Jednoduše! Název není správný. Dovolte abych citoval z článku „Poznámky k názvům akvarijních rostlin“- Karel Rataj (AT 42 – 4/99 str.20), s jehož obsahem, až na maličký háček souhlasím (mé dodatky jsou v závorkách.):„V současné době pěstované akvarijní rostliny (a tudíž ani názvy) nejsou v drtivé většině identické s těmi, které jsou nacházeny v přírodě. …. Musím však připomenout, že všechny tyto názvy kultivarů jsou nelegální, protože …(tudíž vlastně všechny názvy)…Kdybych chtěl publikovat podobnou práci jako……. a recenzent by zjistil, že jsem neviděl a necitoval drtivou většinu holotypů a lektotypů (já neviděl ještě žádný),článek by nejen nevyšel, ale byl by ze mne společenský vrak.“ Plně souhlasím. Vždy jsem coby praktický chovatel ryb i pěstitel rostlin pana ing Karla Rataje považoval v tomto směru za špičku v oboru. Jenže právě v jím popsané situaci je ten háček. Buď tedy budeme publikovat odborně a vědecky o rostlinách které akvaristé vlastně nepěstují, nebo se musíme společensky znemožnit. Já to udělal již dávno, když jsem jedné redakci svůj názor na tento stav tlumočil takto: „Jsem rád, že úspěšně pěstujeme a množíme akvarijní rostliny. Jinak jde už jen buď o zdraví, nebo o …..!“ To ovšem jistě byla emotivní reakce na situaci, kdy "klasický" praktický akvarista či pěstitel publikují jako "klasický" biolog, ale bez ohledů na stanovená pravidla. Ovšem se stejným, ba větším černým humorem čtu často "praktické" návody na pěstování rostlin publikovaných nejen teoretiky, ale zejména výrobci zázračných přípravků a provozovateli komerčních pěstíren. Akvaristika rozhodně není výlučnou záležitostí odborníků. Proto se domnívám, že na rozdíl od odborné učebnice má v odborných akvaristických publikacích své místo poznatek amatéra, profesionála, klasického biologa, technologa a dnes i reklama. Jen by měl každý poznat kdo je kdo a co je co!

Pod názvem Anubias afzelii pěstujeme emerzně již po desetiletí rostlinu výšky asi 40 cm. Vzhledově zcela odpovídá vyobrazením A. afzelii (event. A. congensis) v starší německé literatuře. Celá rostlina působí mohutým dojmem. Eliptické čepele listů jsou ve srovnání s ostatními druhy tužší a na spodní straně výrazně žebrované. V naší pěstírně je ceněna pro relativně bezproblémovou tvorbu dobře klíčivých semen, neboť množení rostlin rodu Anubias pro komerční využití ve srovnání s meristémovou kulturou se nám nejeví tak výrazně nevýhodné, jak bývá uváděno. Rostliny takto vypěstované nejsou zdaleka jednotného vzhledu. Čepele listů některých rostlin jsou kopinaté nebo eliptické až okrouhlé, tuhost i žebrování rozdílné. Značné procento rostlin mívá kopinaté listy jako A. afzelii na kresbách revise Dr. Wima Crusia z roku 1979. Rovněž velikost dospělých rostlin na stejném stanovišti kolísá od 15 do 60 cm. Dlužno říci, že stejnou variabilitu jsme pozorovali nejen u ostatních druhů rodu Anubias, ale také na př. u rodu Echinodorus (zejména sekce Uruguayensii). Ve všech těchto případech matečné rostliny rostly ve sklenících, kde se díky dosažené rovnováze nepoužívají insekticidy. Nekontrolované opylování hmyzem je proto pravěpodobné, nebylo však prováděno záměrně a uměle. Nevím, zda je možno tento způsob nazvat "neodborným křížením". Spíše se domnívám, že matečné rostliny jsou hybridní kultivary navzdory deklarovaným zárukám při jejich získání.Rozhodně jejich potomstvo je nevyčerpatelným zdrojem pro selekci nových forem. Některé rostliny zajímavě odlišného vzhhledu Vám představuji (viz. foto). Jejich název je čistě pracovní.

Anubias X1 - je velikostí srovnatelný s A. nana či coffifolia. V emerzní formě dorůstá maximálně 10 - 15 cm. Z poměrně mohutného oddenku vyrůstá značný počet listů. Okrouhlé čepele jsou značně tuhé, s výrazným spodním žebrováním. Rostlina působí kompaktním dojmem a upoutá nezvyklým vzhledem. Určitě bude velmi vhodná pro použití v paludáriích a vlhkých teráriích. S trvale submerzním pěstováním ještě nemám dostatek zkušeností. Spíše se zdá, že pro tehto účel nebude nejvhodnější. Kéž bych se mýlil!

Anubias X2 - velikostí naopak značně převyšuje mateční rostlinu. Dorůstá i více než 60 cm. Široce eliptické čepele již nejsou tak tuhé, ani žebrování spodní strany tak výrazné. Po přenesení do akvarií ani po roce neztrácí listy a vykazuje přírůstky. Tato rostlina je tedy jistě velmi vhodná k dlohodobé dekoraci velkých nádrží. S eventuálním lepším hodnocením raději ještě počkám.

Anubias cv.Variegated byl zachycen při množení anubisů pomocí meristémových kultur v laboratoři ing. Petra Schwotta. Jedná se o větší rostlinu se spíše užšími kopinatými čepelemi listů. Čepele jsou více či méně nepravidelně bíla panašované. Takto zbarvené kultivary jsou velmi žádané a ceněné. Bohužel se zdá, že po delší době (jednoho roku) submersního pěstování postupně bílé zbarvení ztrácí sytost až nakonec zcela vymizí. Toto je ale nutno ještě prověřit v různých podmínkách.

Druhy rodu Anubias rostou v tropické západní Africe. Jako stanoviště se uvádí vlhká, často i značně zastíněná a zaplavovaná místa. V akvaristické praxi bezesporu patří pro svůj vzhled i nenáročnost mezi nejcennější. Na rozdíl od většiny publikací má praxe mne donutila hodnotit rostliny tohoto rodu, pokud jsou určeny k trvalému růstu pod vodou, poněkud přísněji.

Obecně se nám neosvědčily rostliny z importů, zejména pokud se jednalo o sběry.z volné přírody.. V akváriích se většinou nechovaly tak, jak často zřejmě účelově deklarují importní firmy. Změna podmínek je dle mého názoru obecně pro importované rostliny drstická. V tomto případě rostliny rostou v přírodě v relativně sušším vzduchu (vzhledem k naší pěstírně) a případné záplavy jistě dobře přečkají. Ale trvalé ponoření v podmínkách akvária listy importovaných rostlin nesnesly, což pro pomalu rostoucí druhy znamenalo jejich znehodnocení. Proto jsme je museli přepěstovot. Nadto jsem přesvědčen, že osvědčené kultivary jsou pro pěstování v akváriu daleko vhodnější.

Rozdíly ve schopnosti trvalého růstu pod vodou, i když se běžně nepublikují, vykazují dle mého názoru i jednotlivé druhy. A. barteri (5 variet) a A.coffefolia jsou vcelku bezproblémové. Následují druhy s kopinatými listy. Ale zejména právě druhy s elipčitými nebo na bázi laločnatými čepelemi listů jakoby si po určité době i v sebelepších podmínkách chtěly od vodního prostředí "odpočinout".

Osobní postřehy uzavřu obecným shrnutím: Jednotlivé druhy rodu Anubias jsou atraktivní tuholisté rostliny vesměs vhodné pro submerzní, střídavé a při vyšší vlhkosti vzduchu i emerzní pěstování. Rostou relativně pomalu. Jsou teplomilné (18°C je málo), zato nanáročné na světlo a složení vody. Rostliny sázíme mělce do hrubozrnného substrátu (je nutný přístup kyslíku ke kořenům!!), nebo je připevňujeme k dekoračním předmětům (kameny, kořeny). Pro své vlastnosti a dekorativní vzhled paří k nejžádanějším rostlinám.

_{Text: Pavel Gabriel
Foto: Josef Kulich}